Už od starověku je znám v Egyptě, Řecku a Římě. Později se rozšířil do dalších zemí včetně severní Afriky. Nyní je komerčně produkován v oblastech u Středozemního moře a v Indii.[2]
Římský kmín obsahuje množství zdraví prospěšných látek: minerály (vápník, železo zinek), vitamin B, cuminaldehyd, ftalidy, polyacetylény, silice a proteiny. Koření se získává ze semen rostliny Cuminum cyminum (šabrej kmínovitý). Od běžného kmínu se liší velikostí, chutí, vůní a světlejší barvou.
Černucha setá je u nás možná trochu méně známá, ale jako všelék ji používali již staří Egypťané za dob faraona Tutanchamona. Celá nebo čerstvě pomletá zrna, nazývaná rovněž černý kmín nebo královský kmín, se používají jako aromatické koření. Jejich ovocná a lehce pálivá vůně zpestří tradiční chléb, stejně jako chuť jemného pečiva. Černucha oživí také saláty, omáčky nebo zeleninová jídla. Dodá...
Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velkém množství škodit zdraví. Používá se buď samotný, nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.